Slavní rodáci a významné osobnosti A - J

• Baar Jindřich Šimon (* 7.2.1869 Klenčí - † 24.10.1925 Klenčí)

Absolvent gymnázia v Domažlicích v r. 1888 a bohosloveckého semináře v Praze v r. 1892. Člen reformního hnutí. - Kaplan v Přimdě, Spáleném Poříčí, Stochově a Úněticích. V l. 1899-1909 farář v Klobukách, 1895-1897 a 1909-1919 farář a knihovník v Ořechu. Na všech svých působištích přijímal návštěvy z řad literátů a umělců, v Klobukách ho navštěvoval Ivan Krasko (Ján Botto) a další, se kterými utvořil literární spolek Lotos. V Ořechu, kde působil jako farář nejdéle, ho navštěvovali např. Antonín Klášterský, Karel Václav Rais, Josef Myslbek či Guth Jarkovský. Za války organizoval pomoc polským uprchlíkům, rozšiřoval a podporoval místní knihovnu, založil dětský koutek, pomáhal ochotnickému souboru. V r. 1919 pro svou činnost v církevním demokratickém hnutí předčasně penzionován. - Autor vesnických románů z jižních Čech a Chodska. - V důchodu žil v Klenčí pod Čerchovem.

• Běhounek Kamil (* 29.3.1916 Blatná - † 9.12.1983 Bonn)

Po narození s rodiči se přestěhoval z Blatné do Slaného. Absolvent gymnázia ve Slaném. Od studentských let se zajímal o jazzovou hudbu. Samouk hry na tahací harmoniku. Na vysoké škole právnické v Praze se seznámil s orchestrem GRAMO-KLUBU a dirigentem J.Šímou, J.Traxlerem, J.Ježkem, R. A. Dvorským i s Voskovcem a Werichem. Spolupracoval též i s J.Kohoutem. V r. 1936 natočil svoji první desku, kde hrál na harmoniku. Později spolupracoval a skládal hudbu pro I.Zemánkovou, hrál a spolupracoval s A.Kavkou. - Po válce byl angažován se svým swing-orchestrem v pražské Lucerně. V té době hrál pro americkou armádu v západních Čechách. Po únoru 1948 působil v Německu, kde v Bonnu zemřel.

• Beneš Třebízský Václav (* 27.2.1849 Třebíz - † 20.6.1884 Mariánské Lázně)

Pocházel z rodiny vesnického krejčího. R. 1855 začal navštěvovat školu v Kvílicích, později r. 1861 německou hlavní školu ve Slaném. Gymnázium absolvoval ve Slaném a Praze. V r. 1870 vstoupil do bohosloveckého semináře, ve druhém roce teologických studií onemocněl a ročník opakoval. V r. 1875 byl vysvěcen na kněze a ustanoven kooperátorem v Litni u Berouna. V r. 1876 nastoupil jako kaplan v Klecanech u Roztok; zde působil jako jednatel Ústřední matice školské pro pražské okolí, odtud také podnikl své cesty po Čechách a do Drážďan. Zemřel v Marianských Lázních, kde se léčil ze svých zánětů plic. Pohřben byl na vyšehradském hřbitově. - Ve svých dílech obsáhl téměř celou národní historii od nejstarších dob až po rok 1848 a současnost. Děj je zpravidla lokálně omezen na Slánsko, Berounsko nebo okolí Roztok, místa, které dobře poznal. Převážně publikoval v časopisech. Přispíval do Světozoru, Květů, Lumíru, Osvěty, Zlaté Prahy, Blahověstu, Koledy, Vesny, Ruchu aj. Též autor knih pro mládež, např. Povídky starověké z dějin vlasteneckých, Havraním pérem, Za české právo aj. - V. Loyda ve své publikaci Hlas domova uvádí datum narození 24. 2. 1849.Absolvent gymnázia ve Slaném a v Praze. V roce 1870 vstoupil do bohosloveckého semináře. Od roku n1875 kaplan v Litni, od roku 1876 v Klecanech. Většinou publikoval v časopisech. Autor rozsáhlého díla z historických období českých dějin.

• Benešová Hana (* 16.7.1885 Domaslavice - † 2.12.1974 Praha)

manželka československého prezidenta dr. E. Beneše, autorka knihy pro ženy

Rozená Anna Vlčková. Za 1. světové války spolupracovala s domácím odbojem. Jako choť presidenta republiky vyvíjela značnou aktivitu na humanitárním poli, zejména za 2.světové války v Londýně a v prvních poválečných letech, kdy byla předsedkyní Čs. červeného kříže. Od roku 1995 spolu s manželem dr. E. Benešem čestní občané města Slaný.

• Biener z Bienenberka Karel Josef (* 3.11.1731 Slaný - † 20.1.1798 Včelí Hrádek)

Nazýván otcem české archeologie. Absolvent stavovské inženýrské školy v Praze. Po vstupu do armády se stal vrchním inženýrem generálního štábu. Po povýšení do rytířského stavu adjunkt krajského úřadu v Litoměřicích, od r. 1775 hejtman kraje Královéhradeckého a od r. 1779 kraje Kouřimského. V r. 1786 koupil Hrádek u Jílového a postavil zde zámeček Včelní Hrádek (Bienenberg). - Nazýván otcem české archeologie. Už od dětství se věnoval archeologii a sbíral starožitnosti. Zaměřil se hlavně na rukopisy i tištěné památky, přepisoval originály, dále sbíral staré zbraně, náčiní, ozdoby, obrazy, mince, nápisy a popelnice. V zámecké kapli Včelního Hrádku shromáždil vzácné předměty ze zrušeného sázavského kláštera. V r. 1778 vlastnil již velmi rozsáhlou a unikátní sbírku, která však byla po jeho smrti veřejně po kusech rozprodána. - Autor devíti archeologických spisů. - (Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů uvádí místo úmrtí Jílové - Včelní Hrádek).

• Bílek František MVDr., PhDr., DrSc. (* 16.12.1885 Slaný -† 29.3.1972 Včelí Hrádek)

Do r. 1915 profesor na gymnáziích v Praze. Od r. 1917 profesor Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT, od r. 1933 Vysoké školy zemědělské v Praze. Po r. 1939 odborný vedoucí Státního pokusného hřebčína v Průhonicích a od r. 1946 ve Slatiňanech. - Zakladatel novodobé československé zootechniky. Zabýval se chovem skotu, koní a ovcí, plemenitbou hospodářských zvířat. Zasloužil se o regeneraci plemena starokladrubského vraníka, prošlechtění české husy ad. Významně přispěl k chovu koně Przewalského v Československu. Zakladatel Hipologického muzea ve Slatiňanech. - Mimořádný člen Čs. akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk. - Autor či spoluautor odborných publikací.

• Bořita Jaroslav z Martinic (* 1582 - † 1649)

Šlechtic, majitel panství, protireformační politik, královský místodržící, karlštejnský purkrabí

Pocházel ze starého českého katolického rodu. Narodil se jako pohrobek, vychováván jezuity na katolických školách v Itálii. Majitel panství na Smečně, Okoři, Malíkovicích a Bílém Oujezdci. - Představitel protireformního hnutí. V r. 1603 se stal královským radou, 1609 dvorním maršálkem. V r. 1617 získal po Thurnovi úřad karlštejnského purkrabí a stal se jedním z královských místodržitelů v Čechách. 23. května 1618 defenestrován spolu s V. Slavatou a F. Fabriciem z okna Pražského hradu. Poté odjel do exilu do Mnichova a od ledna 1619 se usadil v Pasově, kde se kolem něj vytvořilo centrum katolické emigrace. Po Bílé hoře se vrací a rozšiřuje svůj majetek o statky konfiskovaných účastníků povstání. R. 1621 povýšen do hraběcího stavu, 1638 jmenován nejvyšším purkrabím a dědičně získává město Slaný.

• Cibula Václav PhDr. (* 7.11.1925 Slaný)

prozaik, dramatik, umělecký překladatel, novinář, redaktor, rozhlasový pracovník

Absolvent slánského gymnázia a Filozofické fakulty UK v Praze, obor srovnávací a obecná literatura. V l. 1951-1964 redaktor literární rubriky Lidové demokracie. - Od r. 1964 redaktor literárních pořadů Československého rozhlasu, s nímž spolupracoval i po odchodu do důchodu. - Příležitostně psal pro Prostor, Týdeník rozhlas a Zlatý máj. - Do literatury vstoupil v 50. letech. Soustředil se na žánr lidových pověstí a legend spjatých s historií Prahy aj. lokalit. - Překladatel z francouzštiny a španělštiny. - Autor rozhlasových cyklů a her, televizních her, románů, pohádek, pověstí a reportáží z cest.

• Clam-Martinic Jindřich Jaroslav (* 15.6.1826 Svätý Jur - † 5.6.1887 Praha)

Majitel rozsáhlých statků ve Smečně a šlechtic hájící práva Českého království. Svoji kariéru začínal ve státní službě - okresní hejtman v Mělníku, ministerský rada v Budapešti a prezident zemské vlády pro západní Halič v Krakově. Od r. 1860 se věnoval politice, prosazení českých státních práv a vyrovnání s Rakouskem. V r. 1879 zvolen místopředsedou poslaneckého Českého klubu. Měl rozsáhlé přátelské styky s lidmi z nejvyšších politických kruhů. Získal značný vliv na vůdce české liberální politiky F. L. Riegra.

• Čech Svatopluk (* 21.2.1846 Ostředek – † 23.2.1908 Praha)

Školní docházku absolvoval v l. 1852- 1856 v Postupicích, Litni u Berouna a ve Vraném. Gymnázium začal studovat v Litoměřicích a později přešel na piaristické gymnázium na Novém Městě v Praze. Za studií byl jedním z předních iniciátorů kulturního života ve Vraném a členem pražského studentského literárního spolku Ruch. Po maturitě v r. 1865 začal studovat práva; v r. 1872 po první rigorózní zkoušce pracoval jako koncipient v advokátní kanceláři ve Slaném, zároveň se však věnoval novinářské a vydavatelské činnosti. Právnickou praxi definitivně opustil r. 1879, kdy se stal s Hellerem redaktorem Květů. V l. 1881-1882 fejetonista Národních Listů. Od 80. let patří k předním českým spisovatelům. Od r. 1895 žil v Obříství u Neratovic, kde si se sestrou koupili rodinný domek; v r. 1903 se vrací do Prahy, kde také umírá. - Jeho dílo vyrůstá z ideálů národního obrození. Autor epických básní s historickými náměty, alegorických skladeb, básní ze současnosti. Jeho próza vyústila ve vytvoření satiricky karikovaného typu českého maloměšťáka.

• Čepelák Ladislav ak. malíř, profesor (* 25.6.1924 Veltrusy - † 9.10.200 Praha)

V l. 1939-1942 vyučen strojním zámečníkem, 1944-1945 studoval večerní školu v Mánesu u prof. J. Baucha a Sychry, 1945-1950 Akademii výtvarných umění u prof. Želibského, Nechleby, Rady a Silovského. V l. 1950-1953 aspirant v oboru grafiky, 1953-1967 odborný asistent u prof. V. Silovského a V. Tittelbacha na AVU v Praze. Člen Jednoty umělců výtvarných (1953), Sdružení českých umělců grafiků Hollar (1954) a Svazu českých výtvarných umělců (1967). Od r. 1964 pověřen vedením grafické dílny na AVU v Praze, od r. 1967 docent a v l. 1970-1990 profesor grafiky AVU v Praze. - Inspiraci nalézal především v přírodě, nejdříve ve veltruském zámeckém parku, poté na Slánsku, Velvarsku a v Praze. Věnoval se též kresbě, ilustraci a monumentální tvorbě, leptu a akvatintu. - Katalog jeho prací zahrnuje 914 položek grafických listů, které prezentoval na téměř 50 samostaných výstavách doma i v zahraničí. Obdržel řadu ocenění, např. Zlatou medaili města Torina (1972), Cenu Vladimíra Boudníka(1996) aj. - Od r. 1995 čestný občan města Slaného. Na odpočinku žil v obci Ješín. Pohřben na hřbitově ve Veltrusích.

• Černý René (* 26.7.1914 Kvíček – † 23.5.1950 Praha)

Původním povoláním učitel. Po nástupu do vojenské prezenční služby absolvoval školu záložních důstojníku a zůstal na vojně v hodnosti podporučíka. V r. 1938 byl jmenován poručíkem a sloužil v Brně u dragounského pluku č. 6. Po okupaci odešel do francouzské Cizinecké legie, jako příslušník československé zahraniční armády v Anglii bojoval proti nacistickému Německu. Vrátil se v hodnosti nadporučíka - tankisty a byl povýšen do hodnosti major generálního štábu. Při ilegálním přechodu hranic byl v r. 1948 zatčen a odsouzen za velezradu a vyzvědačství. Eskortován do věznice na Borech, zde odsouzen za údajné spiknutí k trestu smrti. Popraven jako oběť komunistické zvůle na Pankráci. - Pamětní deska na domě čp. 55 v Soukenické ulici ve Slaném připomína jeho osud. Byla ve Slaném odhalena roku 1996.

• Duras František (* 28.3.1852 Jemníky – † 21.7.1931 Slaný)

Od studentských let působil v ochotnickém divadelním spolku. Absolvent české reálky v Praze, vyučen mlynářskému a sekernickému řemeslu. Věnoval se propagaci v klubu turistů, dopisoval do různých rubrik v časopisech. Redaktor ročenky Slánský obzor. Později sbíral cenné a vzácné předměty ze všech oborů muzejnictví. Spoluzakladatel, kustod a posléze ředitel slánského městského muzea, jemuž mnohé ze svých sbírek předal. Pořizoval fotodokumentaci historických památek převážně Slaného a okolí. Jako člen České akademie věd a umění se na začátku století aktivně zúčastnil rozsáhlé akce pod názvem Soupis památek historických a uměleckých v Království českém. Spoluzakladatel, později ředitel muzejního a literárního spolku Palacký. Působil ve sborech samosprávných, různých komisích, člen obecního a okresního zastupitelstva, městské rady i okresního výboru. - Autor článků a hudebních melodických skladeb. - Od r. 1883 trvale žil ve Slaném.

• Dvořák Antonín(* 8.9.1841 Nelahozeves – † 1.5.1904 Praha)

zakladatel české moderní hudby, violista, hudební pedagog a skladatel, dirigent

Zakladatel české moderní hudby. Hudební základy získal u učitele A.Liehmanna ve Zlonicích. Absolvent varhanické školy v Praze. Violista orchestru Prozatímního divadla do r. 1871. Varhaník u sv. Vojtěcha v Praze. Od 70. let začaly jeho skladby pronikat do zahraničí a vycházet tiskem. Od r. 1878 interpret vlastních skladeb. V l. 1884-1896 podnikl 9 uměleckých zájezdů do Velké Británie. V r. 1891 pedagog skladby na pražské konzervatoři. V l. 1892-1895 ředitel konzervatoře v New Yorku. Od r. 1895 opět tvořil a vyučoval v Praze. Autor 9 symfonií, komorních skladeb, oratorií, kantát, písní, oper.

• Frič Josef František JUDr., prof. (* 2.3.1804 Slaný - † 21.5.1876 Praha)

Vystudoval gymnázium ve Slaném a filozofii a práva v Praze. Od r. 1837 zemský advokát. Na pražské univerzitě přednášel o soudním řízení. Od r. 1861 mimořádný profesor. V r. 1862 děkan sboru doktorů Právnické fakulty. Od r. 1848 účastník politického života, ve výboru svatováclavském, poslanec sněmu Českého království. Zasedal v obecním zastupitelstvu a pražské městské radě. Obhájce K. H. Borovského (1851) a Václava Hanky (1859), právní zástupce pražské obce proti dr. Fischerovi, vůdci "sedmašedesátníků" aj.- Zasloužil se o vydání překladu soudního řádu z r. 1781 do češtiny. Autor odborných statí. - V r. 1994 mu byla ve Slaném na budově Českého telecomu (na místě jeho rodného domu) odhalena nová pamětní deska s původním reliéfem od Ladislava Šalouna z r. 1907. Jeho vnuk Vojtěch Alberto Frič (1882 – 1944) byl významný botanik (kaktusy), cestovatel, indianolog.

• Holub Josef (* 13.11.1870 Slaný - † 22.8.1957 Kvasiny)

Část mládí prožil v Zákolanech. Školu navštěvoval v Kovárech a od r. 1881 studoval gymnázium ve Slaném. Po čtyřech letech gymnázium z finančních důvodů opustil a vyučil se malířem pokojů v Mělníku. - Od r. 1890 žák prof. J. Mařáka na Akademii výtvarných umění v Praze. V r. 1896 obdržel stipendium na studijní cestu do Dalmácie a Černé Hory, kde na knížecím dvoře navrhoval výzdobu zámku a divadelní oponu. - Po návratu se v r. 1897 natrvalo usadil v Kralupech n. Vltavou. Z existenčních důvodů si zřídil fotografickou živnost, vyučoval hře na housle, pracoval jako písař okresního soudu. - Podílel se na založení Krajinského muzea v Kralupech n. Vltavou. Houslista hudebního spolku Fibich . - Po r. 1918 se plně věnoval malířské tvorbě. Náměty čerpal z Povltaví a Podřipska. V r. 1897 jeho první samostnou výstavu zorganizoval Muzejní spolek ve Slaném. - V l. 1944-1945 žil v Poděbradech. Po smrti manželky se v r. 1952 přestěhoval z Kralup n. Vltavou do Kvasin. - Pochován v Kralupech nad Vltavou.

• Hradec Eduard MUDr., prof., DrSc. (* 21.9.1918 Slaný - † 20.10.2005)

Vystudoval lékařskou fakultu UK v Praze (1946). Nejprve pracoval na chirurgickém oddělení nemocnice v Turnově a od roku 1952 na 2. chirurgické klinice Fakulty všeobecného lékařství v Praze. Řádným profesorem byl jmenován v roce 1968. Zakladatel a první přednosta Urologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze (1975). Významně se podílel na utváření moderní podoby urologie a dětské urologie a na zřízení samostatné výuky a specializace v těchto oborech v Československu. Dlouhodobý vedoucí Katedry urologie Institutu pro doškolování lékařů a farmaceutů. Studoval i přednášel na řadě evropských klinik a působil jako vědecký pracovník na bostonské univerzitě v USA. Byl dlouholetým předsedou České urologické společnosti ČLS JEP a Československé urologické společnosti. Zasloužil se o vznik Evropské urologické společnosti a byl prezidentem jejího druhého kongresu v Praze v r. 1976. Aktivní člen mnoha dalších významných mezinárodních urologických asociací, za jeho zásluhy o rozvoj oboru mu bylo uděleno čestné členství několika zahraničních lékařských společností. Nositel Řádu práce, Medaile J. E. Purkyně a dalších vyznamenání. - Autor a spoluautor řady odborných publikací, vědeckých článků, přednášek ad.

• Hulinský Jindřich (* 22.7.1864 Slaný – † 1.10.1934 Slaný)

Po vychození obecné školy studoval na slánském piaristickém gymnázium. Od r. 1879 úředník berního úřadu a okresního hejtmanství. V l. 1888-1920 úředník Městského úřadu ve Slaném, 1914-1934 správce městského archivu ve Slaném. Kustod městského muzea. V l. 1923-1934 kronikář města Slaného a redaktor historicko - vlastivědného časopisu Slánský obzor. Předseda Místní osvětové komise a místopředseda Okresního osvětového sboru. - Autor literárně historických prací, např. monografie Město Slaný, jeho kraj a památnosti, Legendy ze Slaného ad.

• Ingriš Eduard (* 11.2.1905 Zlonice – † 13.1.1991 Reno)

Část dětství prožil v Lounech, poté žil v Praze. Vystudoval gymnázium a skladbu na pražské konzervatoři, žák B. Foerstra, V. Nováka a J. Křičky. Nejprve komponoval písně a tance a drobné jevištní skladby. V období mezi válkami spolupracoval s různými divadly a osobnostmi (např. J. Ježkem, J. Voskovcem, R. A. Dvorským aj.). Psal operety, nastudovával je, dirigoval a případně v nich zpíval. - Od r. 1947 žil v exilu. Procestoval Brazílii a Peru, filmoval a fotografoval. Uskutečnil dvě plavby na balzovém voru z Jižní Ameriky k ostrovům Pacifiku. V Limě řídil peruánský státní symfonický orchestr, na Tahiti koncertoval v rozhlase. V r. 1959 podnikl úspěšnou cestu, aby potvrdil výsledky expedice Kon-Tiki. V r. 1962 se přestěhoval do Kalifornie. Přednášel a promítal filmy o svých cestách po celých Spojených státech a Kanadě. V návratu do Československa v r. 1989 mu zabránila choroba. - Autor populárních písní (např. nejznámější trampské písně Niagara), operet a filmové hudby. - Ve Zlonicích expozice o jeho činnosti a cestách, na jeho rodném domě odhalena v r. 2005 pamětní deska.