Fortifikace města - opevnění

Slánské hradby vznikaly na přelomu 13. a 14. století. Součástí hradeb byly čtyři brány. Brána Pražská, Všehlušická, Lounská a Velvarská (jediná se zachovala). V dobách husitských válek však byla podstatná část městských hradeb zničena. Zkušenosti z válečných let potvrdily, jak důležité je opevnění města. Proto Slaný využil klidnějších let nejen k dílčí opravě kostela sv. Gotharda, ale především k zásadní obnově fortifikace. Hlavní stavební práce, jejichž stopy se zachovaly v jižních a severních úsecích městského opevnění, proběhly ve 3. čtvrtině 15. století. Prstenec vnější a vnitřní kamenné hradby, zpevněné nově vystavěnými branami, hranolovými věžemi, baštami, parkánovou zdí, valy a příkopy se stal pýchou a zároveň jednou z dominant celého města. Tak zachycuje město i veduta Jana Willenberga (1571-1613) z počátku 17. století. Byla dostavěna věž nad Velvarskou branou, hájená (už nezachovaným) předbráním s padacím mostem. Severní stranu věže zdobí erbovní reliéfy z přelomu 15. a 16. století. Pod sv. Gothardem se rozložila mohutná, předsunutým opevněním (barbakánem) chráněná Pražská brána, jejíž budování skončilo v r. 1472. Její výzdoba nesla i heraldické motivy. Byla však roku 1841 velmi nerozumně zbourána. Nestojí ani skromnější Lounská brána, o níž jsou zprávy z 16. století. V současnosti lze tedy ze zbytků městských hradeb vidět pouze tři bašty a jedinou zachovalou bránu, Velvarskou.